Vy se smějete,protože jsem jiná.Já se vám směju,protože jste všichni stejní...

Lituji...

26. listopadu 2006 v 13:45 | Marill |  Songfics
Zřídila jsem na tenhle typ povídek speciální rubriku,protože je nemůžu dávat do jednorázovek že.Kdo je hlavní postava se dozvíte jen když budete číst:-)Písnička je od: Jaksi taksi a jmenuje se: Zahalen tmou.

Litoval.Teď toho litoval.Bylo to absurdní.Kdyby někdy dřív někomu řekl že lituje, vysmál by se mu.On byl přece ten necita.Ten kdo nikdy neprojevil žádny cit.Ale teď bylo moc pozdě, pozdě litovat. Byl to srab. Proč?Proč nesebral to málo z odvahy kterou měl?Proč neřekl ne?Byl hloupý.Naivně věřil že všechno bude lepší.Ale nebylo.Bylo to horší.Ale to vyšlo najevo až teď.Až moc pozdě.A on utíkal.Jako nějaký srab.Ale on přece byl srab,nebo ne?Kdyby nebyl řekl by ne.Věděl proč utíká.Vysáli by mu duši.Otřásl se.Je lepší umřít nežli žít bez duše.Proto utíkal.Utíkal před trestem který, si právem zaslouží.Byl to rok?Dva?Co udělal největší chybu svého života.Sliby jsou chyby.Kdyby si nehrál na odvážnýho a nic nesliboval. Kdyby si tenkrát nechtěl zachránit kůži a nezabíjel ho.Kdyby…
Zahalen tmou,
utajen žil,
teď po něm jdou,
odhalen byl!
Slyšel hlasy.Věděl co to znamená.Našli ho.A on se ani nemohl bránit.Neměl ani hůlku.Mohl se přemístit.Ale jen by získal minimum času.A čas mu byl k ničemu.Věděl že má jen dvě možnosti.Jen dvě a obě byli potupný. Ale nebylo to už jedno?Kolem něj lítali paprsky kouzel, a on utíkal.Jako vždycky…
Utíká pryč,
v dáli zní hlas,
prudký jak bič,
světel je jas.
Utíkal.Pořád dál, dlouho.Za všechno si může sám.Nemůže to na nikoho svést.Už ne.Kolem něj lítali paprsky kouzel.Nasadili na něj pět chlapů.Tím připomínali smrtijedy.Ale nechtěli ho zabít.Chtěli ho uvěznit.Ale to bylo ještě horší.Bylo jich pět.Na jednoho neozbrojenýho.Ale nemohli ho zasáhnout. Přecejenom nevycházel z kondice.Kdyby měl hůlku tak neměli šanci. Jenže on jí neměl.Neměl nic jen život.Ale jak ještě dlouho?Ubývali mu síly ale jim taky.Běžel dál.Pořád.Dál a síly ubývali.Rezervy pomalu mizely.
Ubývá sil,
no to je pech!
Ještě pár chvil,
než dojde i dech.
Cítil že dneska zemře jeho život.Buď ho vysajou nebo umře.A on se bál,bál se smrti.Smrt ho dá do pekla to věděl.Co by dělal v nebi?Čistil andělům nohy?Bude v pekle s ostatníma.I s pánem zla.Byl to rok.Rok co ho Potter zabil.Ten malej kluk kterýho učil.Byl odvážnější, mnohem odvážnější než on.Vydal se jiným směrem než on.A šel správným směrem.Zato já?Já ten směr odmítl.Bylo pozdě.Pozdě napravit chyby.Bylo jich moc. I smrt ho dohání.
Zemřít se bojí,
však v plné zášti
už za ním stojí
muž v černém plášti.
Klopýtal.A bystrozorové taky.Jenže smrt neklopýtá.Jeden paprsek ho srazil na zem.A uviděl to.Přesně před ním na zemi ležel střep.Jako dárek.Už věděl že to udělá.Podíval se na střep,viděl tam sebe.Černé vlasy měl mastné a spocenné.Hnusil se sám sobě.Ale né vzhledově.Neměl říct ano.Neměl se stát smrtijedem.Ale bylo pozdě.Ani nevěděl kdo vyzradil kde se schovává.A už se to taky nikdy nedoví.Už se smrti nebál,věděl že ho čeká.A přijde.Protože smrt výjimky nepřipouští.
Ranou ho sundal,
už netrápí se
a kdo ho udal,
už nedoví se.
Podíval se za sebe.Byli pořád za ním.Ale jedním si byl jistý.Mozkomorové mu polibek nedají.
To nepřipustí!Za běhu vzal střeb a přeřízl si tepnu na zápěstí.Teklo z něj strašně moc krve ale on běžel dál.Dělali se mu před očima mžitky a nohy se mu podlamovaly.Ale běžel dál.Věděl že ho musejí chytit až když zemře.Jinak by neměl šanci se vězení vyhnout.Po cestě kde běžel se táhla dlouhá krvavá čára.Už neměl sílu.Bystrozorové ho doháněli.V hlavě se mu ozvalo:Si Severus Snape sakra!Přece se jim tak lacino nedáš!Celej život si byl srab.Tak se sakra zvedni!
Neumřeš přece jako srab!I když to bylo téměř nemožné, zvedl se ze země a dal se znovu do běhu.Přemístil se k Bradavickým pozemkům.Běžel k bráně bystrozory nechal za sebou.
Opřel se o bránu Bradavického hradu.Až teď si všiml jakou má barvu jeho krev.Byla tak tmavá že by se dalo říct že je černá.Jaké srdce taková krev,prolétlo mu hlavou.Rychle protože věděl že má málo času.Než zemřel, napsal svou krví na bránu jediné slovo, které se nikdy nepodařilo smazat, ničím. Jediné slovo:Lituji…
Pak noční déšť
černou krev smyje,
zahalen tmou
zase si žije.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bazilišek bazilišek | Web | 24. prosince 2006 v 12:58 | Reagovat

tp je nádhera opravdu nádhera až mi z toho bylo smutno

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama