Vy se smějete,protože jsem jiná.Já se vám směju,protože jste všichni stejní...

19.Kap-Dlouhý rozhovor a pěknej průšvih.

15. května 2007 v 17:44 | Marill |  Harry Potter a Vyvolenný dědic Gryffindoru
Strašně moc se omlouvám za tu dlouhou dobu nepřítomnosti mé osoby.Dostala jsem ukázkovou depku,zhoršila jsem se ve škole,začala hádat s kámoškama.No prostě...nic moc doba.Jednu dobu jsem fakt měla chuť seknout jednou pro vždy s psaním a (s)prostě se na to vykašlat.Ještě jednou se strašně moc omlouvám a doufám že ty kameny nebudou moc bolet.
Tak,Kapitola devatenáct,až na ten konec o ničem.Ale nebojte se,ten dlouhej rozhovor není bezdůvodně.

"Překvapení!" zvolala naprosto nevzrušeně.
"Dobře, takže to shrnu. Nevím kdo jste, nevím proč mi chcete pomoct a nevím jestli to myslíte vážně. Takže proč bych vám měl věřit?" zeptal se jí lehce konverzačním tónem.
"Tak hele, já tě taky neznám, nevím jestli mě nezradíš a něco nevykecáš a bylo by docela blbý, kdybych ti ukázala svůj obličej, chytli tě Smrtijedi a ty bys pod veritasérem podrobně popsal jak vypadám. Pomoct ti chci, protože Smrtijedy naprosto nenávidím a nechci aby to Belle prošlo. Nikdy ti asi zcela nedokážu jestli to myslím vážně a jestli mi budeš věřit je jen a jen tvoje věc." dopověděla skoro jedním dechem.
"Hm… budu s vámi spolupracovat jenom, když mi řeknete, jak se jmenujete. A popravdě." uchýlil se k lehkému vydírání Harry.
"Jo pravda…" povzdychla si, "to je luxus, který si kde kdo nemůže dovolit. Řeknu ti jenom svoje křestní jméno. Platí?" otázala se vyčerpaně, jakoby jí tohle všechno "vyřizování" nějakým způsobem vysávalo energii.
"Co vlastně můžu ztratit? Vždycky jsem se vrhal do všeho po hlavě, tak to teď přece nezměním!"
"Jo… platí!" prohlásil a přísahal by, že se usmála, přestože jí neviděl do obličeje.
"Super, ale musíme se ještě nějak dohodnout."
"A na čem?"
"Hned se k tomu dostanu. Řekneš, že tě přemístil nějakej Smrtijed a ocitli jste se v nějakém, tobě neznámém, lese. Nevěděl jsi, co dělat, a tak jsi - dřív než tě Smrtijed stačil spoutat - využil jeho blízkosti a vyrval mu hůlku z ruky. A protože je všeobecně známo, že Smrtijedi jsou pěkní srabi, tenhle náš vlastně neexistující Smrtijed viděl tebe s JEHO hůlkou a zbaběle se přemístil bůhví kam. Ty se ještě neumíš přemisťovat, a absolutně jsi nevěděl kam jít, a tak si šel dnem i nocí nějakým směrem. Dejme tomu, že třeba na sever. Po tom dni a noci jsi si všiml, že les prořídl, narazil jsi na mě, chudáčka, který tam třeba sbíral bylinky, a poprosil mě o trochu peněz na autobus. Já si všimla, že ti vykukuje z kapsy hůlka, shodou okolností jsem taky čarodějka a přemístila jsem se s tebou k Bradavicím. No a prostě happy end. Tam tam ty dá!"
"Takže máme den na odhalení Belly k dobru." řekl s úsměvem.
"Došlo ti to že jo?" nebyla to otázka, ale konstatování.
"Tak kam teď?"
"Kam? Sehnat nějakou kameru."
"Kameru? Proč?"
"Abychom Bellu natočili a podali to jako důkaz."
"A jak si můžeš být jistá, že jí při něčem nachytáme?" zeptal se nedůvěřivě.
"Jistá si nejsem, ale naděje je, ne? A mimochodem. Šel by jsi při sledování Belly klidně i na smrtijedskou schůzi?"
Chvíle ticha.
"Ano"
"Přísaháš na svůj krk?"
"Jo."
"Tak to je super! Času máme málo a ty jsi chtěl něco vědět, takže odpověď je… Christin."
"Jak mám vědět, že sis to nevymyslela? Myslím to jméno." podíval se na ní nedůvěřivě.
"Ty tvoje věčný otázky! Tak mi dej loknout veritaséra! Ale jen pod podmínkou, že se mi zavážeš neporušitelným slibem, že se zeptáš jen na tu věc ohledně jména…"
"Ty víš, že já vím, že ty víš, že na to nepřistoupím!"
"Eh? Ty umíš říct složitější větu? Já sebou asi šlehnu na zem a už nevstanu! Né, radši ne, nechci si zničit hábit, tohle je poslední čistý…"
Harry se zmohl pouze na zdvižené obočí.
"Tak jdeme."
Popadla ho za ruku a s hlasitým "Prásk!" po nich v místnosti nezbyl ani vlásek.
Objevili se v nějaké zapadlé uličce na kilometry daleko. Ale tentokrát to byl on, kdo se na někoho přemístil. A tentokrát spadla kápě oběma účastníkům válení se na zemi.
Přičteme Harryho "štěstí" a všem nám dojde, že z toho bude průšvih. A průšvih z toho opravdu byl.
Koukal se totiž do obličeje člověku, kterého nechtěl vidět ani v nejmenším.
"A sakra," ujelo mu tiše.
Koukal se totiž přímo do obličeje Luciuse Malfoye.
"Tak to je teda průšvih," ozvala se vedle něho Christin.
Harry nemohl jinak než souhlasit.
"Ale jenom pro vás," promluvil tentokrát pro změnu Malfoy.
A Harry tenhle den už po bůhví kolikrát zažil ten nepříjemný pocit z přemístění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Areneis Areneis | E-mail | Web | 15. května 2007 v 18:02 | Reagovat

moc se mi to líbí. a doufám že bude brzo další

2 Wigy Wigy | 15. května 2007 v 20:06 | Reagovat

Chudinečky, ty maj ale patálie....=o)

Nádherná kapitolka=o)

3 Marill Marill | 15. května 2007 v 21:15 | Reagovat

Díky:)

4 katie katie | Web | 16. května 2007 v 19:31 | Reagovat

super

5 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 16. května 2007 v 21:08 | Reagovat

super..krásná kapitolka

6 Sherina Sherina | 17. května 2007 v 8:49 | Reagovat

hups :) nějak nevyšlo :-D pěkná kapitolka

7 cissy cissy | 16. června 2007 v 21:05 | Reagovat

Už je skoro měsíc, co jsi přidala poslední kapitolu k téhle povídce......... kdy přidáš další?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama