Vy se smějete,protože jsem jiná.Já se vám směju,protože jste všichni stejní...

...Prolog...

15. května 2007 v 17:55 | Marill |  Název neznámý
Nová rubrika,nová povídka,tentokrát povídka ve které jsem pořádně popustila uzdu své fantazie.Střelená,bláznivá,prostě "trochu" jiná než ostatní mé povídky.Název neznámý není název povídky,prostě mě nenapadl žádný název na tuhle povídku,takže jí pojmenuju někdy během děje.

"Ne. NE. V žádném případě. Prostě odmítám. Protestuji. Nikdy. Ani za nic. Vyjádřila jsem se jasně?! Jednoduše NE!!"
"Kate…"
"Žádný Kate. Nikam nejedu. Tečka."
"Prosím…"
"Nech si to. Na mě to neplatí. Nebudu dělat blbečka nějakým učitelům. Tím už jsem si prošla a stačí mi to na celý život. Jo, ODMÍTÁM!"
"Víš moc dobře, že ti to můžu přikázat! Takže nech toho NE a začni se chovat jako dospělá!"
"Snažíš se mě naštvat?! A jen tak mimochodem, ty víš že já tuhle práci nepotřebuji. Uživím se v pohodě jinak. Můžu teď dát z fleku výpověď. A dospělí nesnáším, a kecy o dospělých už tuplem ne. Tak nevidím důvod, proč bych se měla chovat jako oni. A navíc ani dospělá nejsem."
"Tak to abys začala. Chceš se zase vrátit do stavu ve kterém jsi sem přišla? Moc dobře si pamatuju tu tvojí kostru obalenou kůží a absolutní nedostatek masa. A ty tam pojedeš. Prosím. Potřebujeme mít někoho vevnitř. A ty se na to dokonale hodíš. Vždyť vypadáš na patnáct a nikdo tě nebude podezřívat, poněvadž jsi úžasná herečka. Tak tam jeď. O všechno se postarám já a ty…"
"A já udělám tu špinavou práci. Ale je pravda, že mi to buzerování učitelů chybělo. Dobře, pojedu. Ale nebudeš mě zatěžovat jinými úkoly. Musím se přece soustředit "na špinavou práci".
"Super! Takže já tě ohlásim u Brumbála a potom… no prostě, 1.září v jedenáct."
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Nemůžu pochopit, proč jsem kývla. Tohle vážně nemám zapotřebí. Bradavice! Co mě to napadlo! Vždycky jsem školu nenáviděla, vždycky! Ale je pravda, že jsem ještě v žádné škole, ve které se učí kouzla, nikdy nestudovala. No, stejně to tam bude skoro stejné jako v mudlovských školách. Vstávání v naprosto nechutnou hodinu, psaní nekonečných úkolů a hlavně ta NUDA! Sakra, já jsem blbá! Tady bych nemusela být, kdybych nebyla tak blbá! Jo, BLBÁ!" Nadávala v duchu nechutně hubená holka, která za sebou vláčela kufr a marně se snažila najít prázdné kupé.
"Hm… ten blonďatý kluk sice vypadá pěkně, ale ta prasata, co jsou s ním… ta holka vypadá sympaticky, ale na můj vkus má až moc ředkvičkové náušnice… ježiši tamhleten kluk líbá kytku! To bude určitě nějaký úchyl! Toho musím poznat, ještě sem neslyšela o nikom, kdo by byl na kytky… šprtské kupé… tam ani nepáchnu. Heh, ta škola ale má studenty! Jeden větší podivín než druhý! To mezi ně skvěle zapadnu."
Konečně zapadla do prázdnýho kupé, skoro na konci vlaku. Během cesty si přehrála na mp3 asi milion písniček, přečetla pár stránek knížky, pětkrát se protáhla, šestapadesátkrát začala mluvit sama pro sebe a pokaždé zakončila svojí konverzaci výbuchem smíchu a dělala asi deset dalších činností, jejichž obsah by bylo k ničemu popisovat.
Vykašlala se na nějaký lodičky a počkala až se vlak začal zase rozjíždět.Dostala zase jeden z těch jejích pověstných nápadů (volně přeloženo jako: jeden z blbých, šílených a naprosto nepochopitelných nápadů). Vlak jel opravdu jen pomaličku, tak proč si nezdvihnout adrenalin? Dřív než mohl zasáhnout pud sebezáchovy, skočila.
Hmm… tvrdé přistání, pár sudů a podivný kotrmelec. Několik kapek krve, poničená kůže, miliony modřin a přebolavělá zadnice.
Pěkně si natřískala, ale za ten adrenalin to stálo. S trochou vulgarismů, které ovšem nebudu zmiňovat, abych někoho nějakou neuvěřitelnou náhodou nezkazila, se podívala na svoje odřené, naprosto nevinné ručičky a kolena.
"To abych se převlíkla…"
Bleskově vytáhla hůlku, tak jako nesčetněkrát před tím.
"Accio můj kufr!" vykřikla a švihla hůlkou směrem k vlaku v dálce.
Jedna vteřina…
Dvě vteřiny…
Tři vteřiny…
Ha! Támhle něco letí!
Čtyři vteřiny…
Pět vteřin…
Šest vteřin…
Konečně.
Její kufr to bohužel napálil přímo do stromu asi dva metry od ní, ale to je přece nepodstatný detail, teda pokud se ovšem…
"Sakra, moje věci!"
Rychle přiběhla ke svému kufru, zkontrolovala, jestli se něco nerozbilo, a s ulehčením shledala že nic.
"To je teda štěstí,kdyby se mi rozbilo rádio, tak bych si asi hodila mašli a v rekordním čase odsud vypadla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 16. května 2007 v 21:12 | Reagovat

zajímavej začátek..=) to jsem teda zvědavá, jak to bude pokračovat.

2 Emo Verys Emo Verys | E-mail | Web | 17. května 2007 v 18:11 | Reagovat

Ahojky plsky hlasujte pro můj blog na www.zlatisko-zbynekdrda.blog.czKaždý hlas se počítá a ten kdo pro mě bude hlasovat tak tomu udělám klidně ikonku jakou bude chtít.Předem díky za hlasy vaše Dewil Will

3 Jackie Jackie | E-mail | Web | 7. července 2007 v 13:44 | Reagovat

jj zní to fakt zajímavě, už se těšim na další díl!!!:o)

4 martin fejfar martin fejfar | 26. října 2007 v 13:39 | Reagovat

nebil bichhhhhhh teplakovka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama